Co se v rozhovoru dozvíte?

• Jak Martin transformoval koníček v byznys a jak náročné to bylo.
• Které digitální nástroje využívá k efektivnější práci.
• Čím ho obohatil mentoring v DoToho!.
• Jak vypadá byznys model Vrky a spolupráce s klienty.
• Jak se firmě daří v oblasti udržitelnosti a modernizace.
• Směřování a budoucnost firmy.

V čem je Vrky specifické? Jak byste značku charakterizoval?

Navrhujeme a vyrábíme stavebnice a modely dopravní techniky, tedy automobilů, traktorů, letadel, motocyklů a nejrůznějších speciálních strojů. Přišli jsme s vlastním konceptem přívětivých stavebnic, které si každý sestaví snadno a s uspokojením.

Prezentujete se jako „Vrky spolu“ – co to znamená? Jde vám hlavně o to spojovat lidi, generace, nebo je vaším cílem něco jiného?

Společnost jsme zakládali v situaci, kdy jsem byl velmi pohlcen prací v úspěšném architektonickém ateliéru a má žena Hana byla vytížena svým zaměstnáním a péčí o naše (tehdy tři) dcery. Věděli jsme, že pokud se chceme vrhnout na další podnikání, musí nás to bavit a musí nám dát příležitost to dělat „spolu“. „Vrky“ je reminiscencí na mé nejrůznější dětské přezdívky, které má žena tak nějak automaticky přijala spolu se mnou, ono jí nic jiného ani nezbývalo… :smiley:

Záleží nám zároveň na tom, aby se nad našimi stavebnicemi bavili i zákazníci, aby se u nich setkal dědeček spolu se svým vnukem a podobně.

Jste malá rodinná firma. Kolik lidí aktuálně čítá váš tým? Vnímáte, že firmy tohoto typu fungují obvykle lépe, když v nich mnohdy již od začátku existují pevnější vztahy?

Jádro našeho týmu je zatím čtyřčlenné, podle sezóny a vytíženosti se přidávají naše dcery a brigádníci. Má role je koncepční. Jsem autorem všech stavebnic Vrky a mám na starost směřování firmy a takové ty globální záležitosti. Má žena se stará o organizaci výroby, zaměstnance a obsluhu e-shopu. Spolupracovnice si tedy Hana vybrala sama – já jsem si už kdysi dobře vybral Hanu, tak mohu s klidem delegovat. :smiley: Na našem pracovišti tedy vládne pohoda, přiměřeně budovatelský duch a v kolektivu jsme všichni oblíbení.

Máte ambici firmu v budoucnu předat dětem a držet rodinnou tradici?

Z projektování vlastních ambicí do svých dcer jsem vyléčený. Kdybych nebyl, tak mě z omylu velice rychle vyvedou ony samy, včetně té nejmladší čtyřleté. Nedávno mi vysvětlily, co to znamená, když je někdo boomer. Vysvětlily mi to pochopitelně na příkladu svého otce a matky. Ale samozřejmě v nich občas různé záblesky zájmu o firmu i o obor vidím a říkám si, že by to asi šlo.

Jste vystudovaný architekt. Jak jste se dostal k tvoření dřevěných modelů aut a dalších dopravních prostředků a proč jste se rozhodl koníček transformovat v byznys?

Díky své profesi mám vycvičenou prostorovou představivost a určitou zběhlost v řešení koncepčních, konstrukčních a funkčních výzev. Součástí práce architekta je samozřejmě také ověřování koncepce pomocí modelů – dříve fyzických, dnes spíše 3D virtuálních. Kromě tvorby prostoru mě ale od dětství baví a fascinuje vše, co má motor, lze to řídit nebo se v tom svézt. Vlastní impuls ale vzešel od mé ženy. Přála si, abych jí udělal z překližky koníka. Já jsem se do toho pustil – opravdu s dobrým úmyslem – a rozhodl se tedy vymyslet koníka i s vlečkou. Vlečka se mi velice povedla, ale ten koník kupodivu vůbec nepřipomínal zvíře, zato jako by z oka vypadl Zetoru pětadvacítce. :smiley: Potom už to šlo skoro samo.